neděle 30. září 2018

Mám ráda svou práci

Přesně před čtyřmi lety o tomto čase jsem si říkala, že se NĚCO musí stát... A pokud se to něco nestane (a to něco tedy nemělo vůbec žádnou jasnou lajnu), věděla jsem, že udělám ten krok a dám výpověď.
Jednoduše, práce mě nenaplňovala! Nebavilo mě být pod permanentním stresem, ve své práci jsem neviděla žádný pořádný "hmatatelný" smysl. Ráno jsem si šla koupit loupák a záviděla prodavačce, že ona se má.. prodala mi loupák, potěšila mě, a vlastně u toho třeba ani moc nemusela přemýšlet... Určitě se kvůli toho nebudila v noci ze spaní :-).
A stalo se! Přišlo otěhotnění, moje neplánované vysvobození, přišla Terezka. Vlastně dodneška moc nechápu, že je tu. Už jsme ji neočekávali. Ale stejně tak mám v živé paměti, jak jsem si byla jednou večer zaběhat, a na mysl mi skákala různá holčičí i chlapecká jména... :) A to už tehdá běžela se mnou :).
Krásný čas na mateřské to byl... Měla jsem spoustu času. VLNOVKA se zrodila... 
A pak je tu prosinec roku 2017 a dotaz/prosba šéfa o návrat! Ups???
A pak  7. leden letošního roku a moje definitivní nelehké rozhodnutí, že nabídce vyhovím a vrátím se.
No a dnes je to půlrok opětovně v pracovním procesu, v korporátní bance.
A teď napíšu něco, čemu bych snad nikdy nevěřila. Mám svou práci ráda! Dívám se na ni úplně jinými očima, dělám ji jinak, přináší mi radost. Mám svá předsevzetí a ty si plním do puntíku.
Co se změnilo? Je toho spousty! jedna věc je zásadní, o té tady ale psát nebudu... Ke klientům jezdím ráda, (což o to, to bylo vždycky), už ale netoužím tolik po tom.. přivézt obchod, nezajímá mě konkrétní prodejní číslo, můj spočitatelný výkon, nazajímá mě srovnání s ostatními kolegy. Nelžu, přísahám! :) Chci mít jen a jen dobrý pocit z každé schůzky, kterou absolvuji. Dostanu kafe na stůl a umím si ho vychutnat. Umím víc naslouchat, vnímat intenzivněji každou zpětnou vazbu, baví mě hledat řešení, umím taky říkat ne, umím se nestresovat časem.
A ono to jde. A hlavně se mi to vše s velkou intenzitou vrací. Vlastně si své práce víc vážím, vážím si toho, že ji mám, že můžu ráno vstát a jít! Vážím si svých šéfů, ke kterým můžu mít spoustu lidských výhrad, ale dávají nám volnost a věří nám, nešlapou na paty! Vážím si možnosti pracovat z domu (tedy né po pracovní době, ale v ní :), mám ráda své služební auto i vážím si i toho svého obyčejného placeného parkovacího místa v centu města.
Ne, práce není v žádném případě míň, není kolikrát lehká, vyžaduje zodpovědnost, stále je plná adrenalinu, stresu, závislosti na druhých, nic "hmotného" za mnou nezůstává... Ale už nemám pocity marnosti, "bezsmyslupnosti" :), už vidím i to pozitivní!

PS: Já mám fakt svou práci ráda. Protože si to dělám přesně tak, abych ji měla ráda! 



Žádné komentáře:

Okomentovat