Potřebuji totiž, abys věděla, s jakou láskou Tě všichni ti Tví kluci opečovávají. Abychom jednoduše nezapomněli. A jednou, až budeš velká holka, to těm svým ochráncům nejmilejším prostě vrátila.
Ty máš totiž velké štěstí, ty totiž nemáš dva bráchy, ty jich máš rovnou čtyři - Kubíka a Ondráška, jakožto bratrance své, navrch. Tobě je věnována z jejich strany dennodenně taková pozornost, taková trpělivost a láska, že my už to možná bereme jako samozřejmost, ale ona to samozřejmost v žádném případě není!
To, že klukům lezeš do batohů, kramuješ v pokoji, ujídáš čokoládky, tisíckrát za den se dožaduješ jejich pozornosti, skáčeš po nich hlava nehlava, kradeš jim "piloty", čmáráš do sešitů, okusuješ večeře, staví se do latě, když jim chceš dát pusu na dobrou noc, přiběhnou na každé tvoje zavolání... To není možné brát jako... - no bóže. To je fakt "omezování" jejich, stále dětské, svobody! :-)) A oni Tě přesto, strašně, strašně, strašně moc milují, Terezko!
Třeba o víkendu Tě Kubík s Vojtíkem hlídali do 23.45 úplně sami. V pohodě zvládli Tvoje poplakání, zatímco my s tátou jsme si dávali chleba s tvarůžkem a pivo v hospodě. A přitom jsme absolutně nepochybovali, že to zvládnou. Předevčírem se s Tebou Ondrášek bez pár minut dvě hodiny klouzal a houpal, Máťa Ti s neskutečnou trpělivostí vysvětluje co můžeš a nesmíš :-)), "trpí", když chceš, aby Tě mezi mezi svýma kámošema chytal za ruku, a přesto Tě vezme :-)), koupou se po Tobě, ve tvé vodě, (co si budeme povídat), často v počůrané vodě....
PS: Tak tedy, Terezko, prosím :-), ber výše uvedené na vědomí, a jednou, až Tví bratři a bratranci budou mít ty své "Terezky a Terezáky", zaskoč a pohlídej, aby i oni mohli čas od času v klidu na pivo, abys jim to prostě všechno s láskou vrátila!
máma
