Takhle jsme se měli v květnu... ❤ a taky červnu ❤❤
Zobrazují se příspěvky se štítkem(náš) časosběr 2017. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem(náš) časosběr 2017. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 4. září 2017
středa 31. května 2017
(Náš) duben 2017 zpětně
Zítra červen a já nemám rekapitulaci za duben... :-(( Ale jasně že bude, teda hlavně fotografická!
Protože jsem si totiž nedělala ani ty své tu a tam občasné poznámky, nevím...
Ale co vím, je, že díky tomu "nevím" - psaní blogu (moc to slovo nemám ráda) má fakt smysl.
PS: Ale vlastně víme... fotky napoví :-)
Protože jsem si totiž nedělala ani ty své tu a tam občasné poznámky, nevím...
Ale co vím, je, že díky tomu "nevím" - psaní blogu (moc to slovo nemám ráda) má fakt smysl.
PS: Ale vlastně víme... fotky napoví :-)
pondělí 3. dubna 2017
(Náš) březen 2017 zpětně
Venku visí první prádlo.
První úvahy o stavbě rybníka.
První luční kytička ve váze.
První fotbaly na trávě.
První Terezčino čůrání ke stromečku, první Terezčina sponečka ve vlasech.
První mé zjištění, že s věkem roste břicho :-)
První Vojtovy kopačky s ponožkou.
První čtvrté místo v halové lukostřelbě.
První letošní (a vlastně i poslední) kulatá oslava.
Zaznamenán první Vojtikův zápal do čtení knížky (Harry Potter).
Jaksi poprvé nemám apetit vzít foťák do ruky...
PS: Ha, a čtvrt roku za námi! :-)
První úvahy o stavbě rybníka.
První luční kytička ve váze.
První fotbaly na trávě.
První Terezčino čůrání ke stromečku, první Terezčina sponečka ve vlasech.
První mé zjištění, že s věkem roste břicho :-)
První Vojtovy kopačky s ponožkou.
První čtvrté místo v halové lukostřelbě.
První letošní (a vlastně i poslední) kulatá oslava.
Zaznamenán první Vojtikův zápal do čtení knížky (Harry Potter).
Jaksi poprvé nemám apetit vzít foťák do ruky...
PS: Ha, a čtvrt roku za námi! :-)
3/2017
❤❤❤
čtvrtek 9. března 2017
(Náš) únor 2017 zpětně
Tak ten teda frnknul! Jako na jedno lusknutí...
Byli jsme v Jeseníkách, užít si naši pravidelnou zimní dávku pospolitosti.
Kluci absolvovali fotbalové soustředění. Přiznám se, bylo to poprvé, kdy jsem si jejich nepřítomnost dokázala užít, odpočinout si a hlavně si to uvědomit. Už jsou to "kluci velcí", ale těch potřeb mají prostě moc a moc a bylo příjemné povinnosti s nimi spojené po dobu těch pár dní vyresetovat :-).
Terezka doznává změn. Rozmluvila se nám... rozkřičela... už se jen upřeně a s nadhledem sobě vlastním nedívá, když ji někdo bere hračku. Umí se rozčílit, praštit, zavzdorovat, vyblbovat se, koketovat! :-) Oslovuje nás (pátým pádem:-).
Když jsem TADY psala, že se nám teprve klube, tak to pořád platí, ale už teď víme, že to bude, stejně jako kluci, zdatný sportovec. To se prostě pozná. A taky stále ještě saje, pořád a všude, už i ve stoje :(. Ale pravda, pořád mě to ještě baví.
Zima nám už všem přišla nekonečná. Teploty stále okolo nuly (a pod), slunka málo, inverze moc! Na konci měsíce to přišlo, na sluníčku +15, první káva na terase, a Terezka šla do naha :-))
Taky jsme si už občas doma překáželi, na čistý vzduch vyjít si potřebovali.
A nejen proto jsme s Vladkem vyrazili na Lysou a na kabaret Nohavici do jeho Heligonky. Moc jsme si ten vánoční dárek užili a dík patří K+D :-)
PS: Únor byl i trošku chmurný, ale sečteno podtrženo - dobrý byl :-)
Byli jsme v Jeseníkách, užít si naši pravidelnou zimní dávku pospolitosti.
Kluci absolvovali fotbalové soustředění. Přiznám se, bylo to poprvé, kdy jsem si jejich nepřítomnost dokázala užít, odpočinout si a hlavně si to uvědomit. Už jsou to "kluci velcí", ale těch potřeb mají prostě moc a moc a bylo příjemné povinnosti s nimi spojené po dobu těch pár dní vyresetovat :-).
Terezka doznává změn. Rozmluvila se nám... rozkřičela... už se jen upřeně a s nadhledem sobě vlastním nedívá, když ji někdo bere hračku. Umí se rozčílit, praštit, zavzdorovat, vyblbovat se, koketovat! :-) Oslovuje nás (pátým pádem:-).
Když jsem TADY psala, že se nám teprve klube, tak to pořád platí, ale už teď víme, že to bude, stejně jako kluci, zdatný sportovec. To se prostě pozná. A taky stále ještě saje, pořád a všude, už i ve stoje :(. Ale pravda, pořád mě to ještě baví.
Zima nám už všem přišla nekonečná. Teploty stále okolo nuly (a pod), slunka málo, inverze moc! Na konci měsíce to přišlo, na sluníčku +15, první káva na terase, a Terezka šla do naha :-))
Taky jsme si už občas doma překáželi, na čistý vzduch vyjít si potřebovali.
A nejen proto jsme s Vladkem vyrazili na Lysou a na kabaret Nohavici do jeho Heligonky. Moc jsme si ten vánoční dárek užili a dík patří K+D :-)
PS: Únor byl i trošku chmurný, ale sečteno podtrženo - dobrý byl :-)
2/2017
čtvrtek 9. února 2017
(Náš) 1/2017 zpětně
Prý nejchladnější za posledních jedenáct let! Měsíc mrazivý a sněživý. A přesto jsme ještě nelyžovali...
Přehrada zamrzlá, tak kluci alespoň pobruslili. Terezka už nemá velkou dupku! Tedy v noci ještě jo, ale přes den je to prostě velká holka se vším všudy. Jasně že se ještě občas často počůrá.
Ale, úplně normálně si oloupe mandarinku, rozdělí na měsíčky. Normálně si nazuje boty, ponožky, (klidně i štulpny) obleče svetr a jde (19 měsíců). Kdo nevěří, kluci potvrdí :-). Miluje houpací síť. Rozběhne se, zavěsí se, skočí. Takový malý tarzan to je! A začala na nás křičet!
Ona je snad opravdu křišťálová, všechny nás překvapuje, vede, potřebujeme ji! Mluví zatím pomálu, přiměřeně (třeba kombajn, komín, koleje, čau :-)
A taky chytla v lednu svou první echt rýmu v životě, byly jsme holky marod. Ta chřipka mne trápila (a ještě má tendenci do února se přehoupnout) bratru devět dní! To pak byla nálada pod psa...
Pořád se sebe sama ptám, když už TO konečně příjde - a už to trošku cinklo. Myšlenka, nápad... jsem zapálená a pracuji na tom. Jestli to dopadne a udělám si radost... to je ještě hodně dlouhá cesta! :-) I když, pak se dostanu do úplně jiné dimenze a říkám si - ne! Moje cesta je teď daná přeci jasně - tři děti, jejich potřeby, nic víc, nic míň! Tak uvidíme!
A taky jsme byli na plese. Na našem fotbalovém, do pěti do rána. Po pěti letech? :-)
Vysvědčení jsme oslavili! Horkými malinami v Jaškovské krčmě. Je to už tradice.
PS: Suma sumárum - leden byl a není... Všední měsíc s vyjímečnými okamžiky
Přehrada zamrzlá, tak kluci alespoň pobruslili. Terezka už nemá velkou dupku! Tedy v noci ještě jo, ale přes den je to prostě velká holka se vším všudy. Jasně že se ještě občas často počůrá.
Ale, úplně normálně si oloupe mandarinku, rozdělí na měsíčky. Normálně si nazuje boty, ponožky, (klidně i štulpny) obleče svetr a jde (19 měsíců). Kdo nevěří, kluci potvrdí :-). Miluje houpací síť. Rozběhne se, zavěsí se, skočí. Takový malý tarzan to je! A začala na nás křičet!
Ona je snad opravdu křišťálová, všechny nás překvapuje, vede, potřebujeme ji! Mluví zatím pomálu, přiměřeně (třeba kombajn, komín, koleje, čau :-)
A taky chytla v lednu svou první echt rýmu v životě, byly jsme holky marod. Ta chřipka mne trápila (a ještě má tendenci do února se přehoupnout) bratru devět dní! To pak byla nálada pod psa...
Pořád se sebe sama ptám, když už TO konečně příjde - a už to trošku cinklo. Myšlenka, nápad... jsem zapálená a pracuji na tom. Jestli to dopadne a udělám si radost... to je ještě hodně dlouhá cesta! :-) I když, pak se dostanu do úplně jiné dimenze a říkám si - ne! Moje cesta je teď daná přeci jasně - tři děti, jejich potřeby, nic víc, nic míň! Tak uvidíme!
A taky jsme byli na plese. Na našem fotbalovém, do pěti do rána. Po pěti letech? :-)
Vysvědčení jsme oslavili! Horkými malinami v Jaškovské krčmě. Je to už tradice.
PS: Suma sumárum - leden byl a není... Všední měsíc s vyjímečnými okamžiky
1/2017
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)






