Milióny emocí, návaly štěstí, pocity nesnesitelnosti...
ztráta, co se nikdy nanahradí
láska
hory, jít
strach z vánoc
tak strašně moc chybí.. brácha...co teprve syn, táta...
nejde to... a přece jde, jinak... všechno, proč
tak moc nám tu chybíš!
PS: Dej nám sílu všem....... dej ji všem, i těm, co tohle taky musí prožívat
Život je nahoru dolů. Kdyby bylo na mě, vyberu si střed... Byť by někdo mohl namítat, že bez "dolů" není nikdy to "nahoru". Ale já prostě odmítám to "fatální dolů"! Svět není spravedlivý...
Mám čím dál radši samotu a svoji rodinu.
Všechno bude zase dobré...
PS: A teď mám chuť to smazat.
Ale kvůli té kráse z fotek cestou na Lysou to neudělám! :-)
To psaní tady mi moc chybí.
Jenže, neumím stíhat všechno. Ale naučila jsem se,... že to vůbec nevadí. Žijeme teď, jako rodina, nejintenzivněji, co kdy vůbec, žijeme úplně jinak a přitom stejně. Je to kotel plný emocí, z každého druhu. O některé bychom se obešli, některé jsou přeze všechno k nezaplacení. Tolik změn, tolik všeho. To je teď náš život.
PS: Japonsku se prý nepřipíjí "na zdraví", tam se pije "na život". Nejvíc!