pátek 1. května 2020

Článek mimo mísu :)

Mišmaš únor 2020. Příspěvek psaný na konci února, zveřejněný 1.5.!! Chci být důslednější, nejsem a asi nikdy nebudu....

Tak málo už si tady píšu, do našeho "MY", ale to neznamená, že je s psaním konec. Pořád je to náš rodinný deníček, kam se chci vracet.

Tak dneska trochu mišmaš :-)
Život tak strašně letí... a je tak křehký...
Mám několik přání:
aby Máťa tolik neprožíval školu. Myslím, že to je nefér úděl jedničkářů. Je to jak v životě. Něco Ti jde, jsi šikovný...tak to sklouzne a do jisté samozřejmosti, okolí to považuje za běžnou věc a často zvyšuje nároky a chce ještě víc!  A i dotyčný si tvoří na sebe permanentní tlak. Trápí mě to. Jak na kolovrátku mu opakujeme, že škola není alfa omega života, že nepotřebujeme vidět jedničky na vysvědčení odshora dolů.  Jsou v tomto kluci tak moc rozdílní. Vojta TO neřeší, blíží se přijímačky, občas něco spočte, dochází do kurzu, myslím, že nemá pochyby, že se třeba na ten gympl nedostane. A vlastně ani já nepochybuji. A jestli je gympl správná volba? ?? V úvahách byla ještě elektrotechnická průmka. Jenže... co když by ho to nebavilo? Měli bychom na talíři, že přece VY jste chtěli, abych tam šel. Necháme se překvapit... :)

Terezka je láska. Je to sportovec, jako vy, kluci! Už má taky své tréninky. Chodí cvičit. Je to Maniačka.
A střihla si vlasy. Má na temeni zub. A nesmíme o tom mluvit.
Terezka byla poprvé bruslit a byla šťastná.

A taky spí pod velikou peřinou, velká holka prostě... Potek Dan by Tě měl, Terezko, strašně moc rád. Ale i stařik Oskar... Tak snad Ti nějaké útržky vzpomínek na ně v šišce zůstaly! Byť malinká jsi byla...

Jako tisíce jiných, objevila jsem krásu naší Lysé hory. Na běhání nedám dopustit. Protože to je pořád ten nejrychlejší způsob, jak si hlavu pročistit. Ale hory, vstát brzy ráno, kdy všichni ještě spí, rychlý výšlap nahoru a zpátky, kdy často doma ani nepostřehnou, že máma je pryč :)... Nepopsatelné kouzlo, co se mi tak lehce vrylo za poslední rok pod kůži.

Kajak. Ten se zase zaryl pod kůži tátovi! Chodí se koupat - protože prostě ten kajak je tak vratký - jako kdyby byl červenec. Ve skříni už visí dva neopreny. 
Je neuvěřitelný. 

Babička Lenka je taky neuvěřitelná. Taky se otužuje v přehradě, dokonce bez neoprenu. 

Chtěla bych vzít mamču do Krakowa. Takový holčičí výlet. 

Je toho hodně, co se děje.... 



pátek 20. prosince 2019

15

Hloubavý, urputný, veselý, šťastný, empatický, moc chytrý a hezký kluk...
Máš nás všechny moc rád a my Tebe!
Přejeme Ti šťastný život, Vojando náš!
♥♥♥







pátek 15. listopadu 2019

Chce to ven...

Milióny emocí, návaly štěstí, pocity nesnesitelnosti...
ztráta, co se nikdy nanahradí
láska
hory, jít
strach z vánoc
tak strašně moc chybí.. brácha...co teprve syn, táta...
nejde to... a přece jde, jinak... všechno, proč
tak moc nám tu chybíš!

PS: Dej nám sílu všem....... dej ji všem, i těm, co tohle taky musí prožívat

https://www.youtube.com/watch?v=kBP-EaXU1Vc


neděle 22. září 2019

Internát

Milý Maty, dnes o Tobě. Stala se věc, o které doteď nejsem přesvědčená, že je úplně nejlepší, ale absolutně věříme, že Ty máš předpoklady to zvládnout.
Fotbal miluješ tak strašně moc, že odejít ve třinácti letech a pěti měsících !! na internát, bereš jako součást, nutnost, cestu k tomu, být ve fotbale ještě lepší!
Ale jsi pořád malý kluk...
Jsme na Tebe neuvěřitelně pyšní! Mrazilo mě (doslova) v zádech, když jsem Tě poprvé vracela zpátky na intr, kde Tě vítala recepční na karvinské vysokoškolské koleji a vychovatel Ti šel ochotně pro příbor, zatímco Ti "Drobo" podával z vedlejšího pokoje večeři, (kterou jsi v jasně daném čase nestihl, protože sis při tom všem ještě odskočil do hudebky), a ty už jsi šteloval mikrovlnku.
Tak nějak se mi svíralo celé tělo, když jsi mi ukazoval svůj výhled z okna v pátém patře, zapadající sluníčko, hřbitov těsně pod okny. Převlíkl ses z "akademického" do "civilu" a rovnal kopačky do lajny, učebnice do poličky. Byla na Tobě znát nervozita... ale taky radost z té výzvy.
Já to pořád nemůžu pobrat...
A zase se budu opakovat - jsme na Tebe neskonale pyšní (věz, že včetně potka, který na Tebe dohlíží z nebíčka), tohle je neuvěřitelná škola! Jasně definovaný režim, disciplína, den rozplánovaný po půlhodinách! O víkendu zápas.

Vím, že když si to tady jednou budeš číst, nebudeš se na mě zlobit za má slova...

PS: Obrovsky moc Ti všichni přejeme každičký úspěch, milujeme se na Tebe dívat, když běháš po hřišti, dáš góla, podporujeme Tě... ALE skoro doufám, si přeji, aby fotbal nebyla konečná....
Šťastný buď, Maty náš!





 




neděle 4. srpna 2019

Trenčín - Bratislava - Rhodos

Po sedmi letech zpátky u moře. Hezké to bylo! Obyčejně válecí, pohyb i myšlení zpomalené, téměř žádný stres, pohoda. Sedm dní strávit naprostým nicneděláním, společně jen jeden s druhým, kdy netřeba vařit, chystat, plánovat, řešit... nám jde dost dobře. V tom horku jsme neměli ani potřebu obrážet okolí... Jen proto, že bychom měli. Nic, jen moře, s kluky pinknutý tenis, jen jedno ranní proběhnutí v písku, hodně plavání, přečtený Malý princ, melounová nálož, troška vzpomínání i poplakání, desítky drinků, večerní karty (do doby než nám uletěly a už jsme je všechny nesesbírali). Na pláži od rána do večera! Jen ti dva naší chlapci mě zarazili tím, jak se spolu skoro vůbec nekamarádili :(.
A protože jsme letěli z Bratislavy, vzali jsme to odpočívkou v Trenčíně, a následným dvoudenním pobytem v Bratislavě. Naše první návštěva tam, a moc na nás zapůsobila. Prošli jsme ji křížem krážem, užili si pohledu na Dunaj, kebabu, zmrzlin, kafíčka v kelímku i dětského hřiště na hradě. 

PS: Tak snad brzy zase, naše oblíbené Řecko!














































































♥♥♥