pátek 15. listopadu 2019

Chce to ven...

Milióny emocí, návaly štěstí, pocity nesnesitelnosti...
ztráta, co se nikdy nanahradí
láska
hory, jít
strach z vánoc
tak strašně moc chybí.. brácha...co teprve syn, táta...
nejde to... a přece jde, jinak... všechno, proč
tak moc nám tu chybíš!

PS: Dej nám sílu všem....... dej ji všem, i těm, co tohle taky musí prožívat

https://www.youtube.com/watch?v=kBP-EaXU1Vc


neděle 22. září 2019

Internát

Milý Maty, dnes o Tobě. Stala se věc, o které doteď nejsem přesvědčená, že je úplně nejlepší, ale absolutně věříme, že Ty máš předpoklady to zvládnout.
Fotbal miluješ tak strašně moc, že odejít ve třinácti letech a pěti měsících !! na internát, bereš jako součást, nutnost, cestu k tomu, být ve fotbale ještě lepší!
Ale jsi pořád malý kluk...
Jsme na Tebe neuvěřitelně pyšní! Mrazilo mě (doslova) v zádech, když jsem Tě poprvé vracela zpátky na intr, kde Tě vítala recepční na karvinské vysokoškolské koleji a vychovatel Ti šel ochotně pro příbor, zatímco Ti "Drobo" podával z vedlejšího pokoje večeři, (kterou jsi v jasně daném čase nestihl, protože sis při tom všem ještě odskočil do hudebky), a ty už jsi šteloval mikrovlnku.
Tak nějak se mi svíralo celé tělo, když jsi mi ukazoval svůj výhled z okna v pátém patře, zapadající sluníčko, hřbitov těsně pod okny. Převlíkl ses z "akademického" do "civilu" a rovnal kopačky do lajny, učebnice do poličky. Byla na Tobě znát nervozita... ale taky radost z té výzvy.
Já to pořád nemůžu pobrat...
A zase se budu opakovat - jsme na Tebe neskonale pyšní (věz, že včetně potka, který na Tebe dohlíží z nebíčka), tohle je neuvěřitelná škola! Jasně definovaný režim, disciplína, den rozplánovaný po půlhodinách! O víkendu zápas.

Vím, že když si to tady jednou budeš číst, nebudeš se na mě zlobit za má slova...

PS: Obrovsky moc Ti všichni přejeme každičký úspěch, milujeme se na Tebe dívat, když běháš po hřišti, dáš góla, podporujeme Tě... ALE skoro doufám, si přeji, aby fotbal nebyla konečná....
Šťastný buď, Maty náš!





 




neděle 4. srpna 2019

Trenčín - Bratislava - Rhodos

Po sedmi letech zpátky u moře. Hezké to bylo! Obyčejně válecí, pohyb i myšlení zpomalené, téměř žádný stres, pohoda. Sedm dní strávit naprostým nicneděláním, společně jen jeden s druhým, kdy netřeba vařit, chystat, plánovat, řešit... nám jde dost dobře. V tom horku jsme neměli ani potřebu obrážet okolí... Jen proto, že bychom měli. Nic, jen moře, s kluky pinknutý tenis, jen jedno ranní proběhnutí v písku, hodně plavání, přečtený Malý princ, melounová nálož, troška vzpomínání i poplakání, desítky drinků, večerní karty (do doby než nám uletěly a už jsme je všechny nesesbírali). Na pláži od rána do večera! Jen ti dva naší chlapci mě zarazili tím, jak se spolu skoro vůbec nekamarádili :(.
A protože jsme letěli z Bratislavy, vzali jsme to odpočívkou v Trenčíně, a následným dvoudenním pobytem v Bratislavě. Naše první návštěva tam, a moc na nás zapůsobila. Prošli jsme ji křížem krážem, užili si pohledu na Dunaj, kebabu, zmrzlin, kafíčka v kelímku i dětského hřiště na hradě. 

PS: Tak snad brzy zase, naše oblíbené Řecko!














































































♥♥♥