pátek 23. června 2017

Pudrové oblečky ve skříni

Můj den je rozčtvrtinovaný na cimpr campr. Mám pocit, že si během něj snad ani nesednu. (Vždyť už i to kojení je kolikrát v podřepu :-)
Je to milión malých i větších činností, co musím během dne vykonat. Tak třeba dneska: tu nachystat snídani, svačinu, tu pověsit prádlo, tu vyprázdnit a narvat myčku, tu utřít nudli pod nosem, tu uklidit terasu, tu posedět s Terezkou na pískovišti, tu s ní poskákat na trampošce, tu vytrhat plevel, který mi nedá kolem něho jen tak projít, tu zajet Máťovi pro oběd, tu mu zafačovat bolavou nohu, tu uvařit čaj, který zase došel, tu zasadit novou kytku, tu odvézt kluky k holiči, tu umýt koupelky, tu upéct bublaninu, uvařit oběd na zítra (máme fotbal), tu vytáhnout jedno klíště, tu připravit večeři, tu uspat Terezku, tu posbírat prádlo, tu pozalévat zahradu, tu poklidit ten běžný každodenní binec... tu a tu a tu a tu :-)) Ještěže tu školu už alespoň nemusíme řešit!
Ale to si tu nestěžuji... :-)))) Jako každá máma to přeci všechno dělám s láskou!

PS: A pak... Těším se na večer až zapnu počítat a mám před sebou klid... a jednu velkou výzvu! Se to začíná skládat jako puclíky.  A třeba právě i tohle mě dělá šťastnou a dává mi to schopnost zvládnout ta všechna " tu a tu " aby druzí byli štastní...


úterý 20. června 2017

Zahájili jsme koupací sezónu

Dali pivko, nanuka, kofolu a kluci grilovanou kukuřici...
Někteří z nás fakt plavali... (jako třeba Kuba)
Někteří zjistili, že plavat nemůžou, protože se do plavek nenarvou... (jako třeba Vojta)
Někteří (některé) se koupaly na ostro... 
S některýma "bude těžké přežit prázdniny! :-)))))

PS: Bylo to super odpoledne! Dovolenkové prostředí máme za rohem!







sobota 17. června 2017

Náš šampión

Měla jsem o Tebe, Maty, ten den, vnitřně hodně silný strach... (snad opravdu doposud největší)
Posadili jsme Tě totiž brzy ráno, za deště, do auta k úplně cizím lidem. Navíc, předešlé noci jsi toho moc nenaspal (mecheche k zakončení fotbalové sezóny u nás v Těrlicku bylo toho příčinou :-).
Odjel jsi na fotbalový turnaj s karvinskýma klukama do Hranic. Předpokládaný návrat byl okolo šesté hodiny večer. Celý den jsme o Tobě nevěděli... Celý den byl pro mě na nic, takový divný pocit mě svíral! Bylo skoro půl osmé a ty jsi ještě nebyl doma...
Jsme zvyklí být Ti nablízku, odvézt si tě a zase přivézt! Vidět, že není žádné zranění, že se třeba daří, že jsi v pohodě...
A tak se mi hrozně moc ulevilo, když volala paní Prokešová, že už jste u klimkovického tunelu, že sice máte zpoždění, ale že už brzy doma budete, a že prý budeme čumět, co si vezeš! :-)
I když, protože Tě přecejenom trošku známe :-)), už jsme vlastně ani tolik nečuměli :-), když jsi vytáhl trofej za nejlepšího hráče turnaje! Z 24 týmů jste skončili druzí, hned za Slováckem, a ty jsi přijel unavený, ale veselý.

PS: A děkuju, že už jsi mi prominul, že se mi ta trofej moc nelíbí! :-)))
PS2: ...mi pořád vrtá hlavou, kdo tyhle věci navrhuje :-)


Fotbalové mecheche 2017

























neděle 11. června 2017

pátek 9. června 2017

Čokoládová tretra 2017

Abych nezůstala pozadu, byla jsem si taky ráno zaběhat :-)
A dopoledne už bylo v režii našeho rodinného klanu. P + J + O + T + M běželi "tretru" a byla to sranda. S Terezkou jsme sice ulily start, ale férově před sebe pustily  tři ostatní holčičky. A pak si Terezka mákla a dva dny před svým druhým ročkem vybojovala svou první medaili. To Máťa se ulil ze školy a vyhrál! A tak se už těšíme, že pojedeme fandit na semifinále do Ostravy a den nato na tu pravou Zlatou tretru.

PS: Bez ohledu na výsledky... víc takových dopolední! Bylo prima se tam s Vámi se všemi potkat! ❤





































sobota 3. června 2017

Na samotě u lesa

Do Vojkovic, na samotu u lesa, jsme byli pozvání na letošní první smaženici. Jezdíme tam moc rádi, dokonce i kluci se tam vždycky těší, což je skoro zázrak, když jsou zrovna ty "nenávštěvní typy" :-)
Pravda, často je důvodem bazén na zahradě, ale ten právě procházel rekonstrukcí, tudíž nebyl...
Letos jsem si nepřivezla žádné šutry z potoka ani řebříček nebo jitrocel, ale prošly jsme se s Terkou po louce, usbírali paní hostitelce kytičku, milá společnost byla, vaječina se povedla, počasí jako v létě, nic jsme dělat nemuseli...
Prostě hezky strávený den a moc moc díky za něj!

PS: Tam snad musí být něco ve vzduchu... Vždycky úplně cítím, jak si tam mé tělo i duše odpočívá... :-))













středa 31. května 2017

(Náš) duben 2017 zpětně

Zítra červen a já nemám rekapitulaci za duben... :-(( Ale jasně že bude, teda hlavně fotografická!
Protože jsem si totiž nedělala ani ty své tu a tam občasné poznámky, nevím...
Ale co vím, je, že díky tomu "nevím" - psaní blogu (moc to slovo nemám ráda) má fakt smysl.

PS: Ale vlastně víme... fotky napoví :-)