úterý 24. dubna 2018

...

To psaní tady mi moc chybí.
Jenže, neumím stíhat všechno. Ale naučila jsem se,... že to vůbec nevadí. Žijeme teď, jako rodina, nejintenzivněji, co kdy vůbec, žijeme úplně jinak a přitom stejně. Je to kotel plný emocí, z každého druhu. O některé bychom se obešli, některé jsou přeze všechno k nezaplacení. Tolik změn, tolik všeho. To je teď náš život.

PS:  Japonsku se prý nepřipíjí "na zdraví", tam se pije "na život". Nejvíc! 







úterý 10. dubna 2018

My - březen (2018)

Měsíc náročnější než náročný, přelomový...
Nástup do školky, práce. Téměř tři roky frnkly jako nic.
Chřipka, únava, neveselo, antibiotika.
Bruslili jsme (v březnu).
Maty zase konečně četl. (Dva roky prázdnin) jedním dechem...
První prodej na Fléru.
Mistráky.
Málo času... na všechno. Vlastně ani těch jednadvacet fotek (za březen) se mi nepovedlo sesbírat :)

PS: A stejně... když vedu Terezku do školky, příjde mi to jako sen... Veliký vděk za to, že ji máme ❥








pátek 23. března 2018

Půjde to

Terezka po prvním týdnu ve školce a následném týdnu marodění - opět ve školce. Je statečná, sžila se se školičkou velice rychle. Paní učitelky ji chválí, jak je samostatná, nevybíravá v jídle, jak si umí ustlat pelech... Ráno vstává naprosto bez remcání, v autě dáme vitamínový bonbónek a jde se. Jenom srdíčko nám ve školce vyměnili za sluníčko. Je to prostě naše sluníčko!
To mě to sžívání se s návratem do zaměstnání jde nějak ztuha. Tak ztuha, že poslední dva dny v týdnu čerpám volno, protože teplota 39,5 mě vyloženě přilepí k posteli. Není to jenom chřipka, je to zloba, moje, na všechno! Buď to přejde nebo ne. Nemám sílu se vzpouzet. Nervozita doma různě kolísá, podle toho, jak kdo z nás má představu o tom, jak by to či ono mělo fungovat, kdo by co měl či neměl udělat.
Udělala jsem si radost a objednala nové příze, žádnou alpaku - zimě odzvonilo, ale len a bavlnu...

PS: Příjde jaro (to opravdové), bude líp, co naplat, že jen částečně...




neděle 18. března 2018

Re-kla-ma

Vlnovka už k nám prostě do rodiny patří... 
A pak holt patří tu a tam i do našeho "My". Tak kdo máte chuť, nový článek na vlnoblogu zveřejněn právě teď :)
A dnes dokonce i první historický prodej na Flér.

PS: Nevím, jestli je úplně normální psát tady takové věci... Ale mám radost, že i kluci mají se mnou radost :)


https://www.vlnovka.cz/

sobota 10. března 2018

My - únor (2018)

Jsou to oni. Díky nim ten svůj úsměv jsme schopni jakžtakž vykouzlit...
PS: Jste to vy ♡



pátek 9. března 2018

Melancholie

Přepadá mě melancholie... Byl to zvláštní týden. Vojtík na lyžáku, Terezka ve školce... Ticho v domě. Na jednu stranu spousta volného času - na sebe, pro sebe. Cítím se odpočatě. Je mi doma tak dobře. A proto ta melancholie. Terezka mi začíná chybět, strašně se těším, jak si ji odpoledne vyzvednu... a do večera už je tak málo času. Včera jedna z posledních cest s Máťou na trénink. Za potkem můžu zajít, kdy se mi zachce. To jsou věci, které mi budou chybět nejvíc...

Ani žádné PS mě dneska nenapadá...

úterý 6. března 2018

V systému

Už je tam, na celý život :/
Upřímně, už jsme to neprožívali tak, jako u vás, kluci... Zvládli jste to vy, zvládne to i Terezka. Stejná budova, stejné patro, ale jiná třídá, jiný jazyk. Vždycky jsme chodili od schodiště doprava... dneska vlevo. Pravda, čistě z praktických důvodů a důvodu nedostatku místa v české třídě, jsme Terezku vyslali do oddělení s polštinou, což není pro ni asi úplně nejjednodušší, však taky za celičký den tam nepromluvila prý ani slůvko... Ale myslím, že není tak zle, naopak!
Ráno bylo usměvavé, doma i ve školce zprvu... Jak jsme se však začali s tátou pomalu vytrácet, přišly natažené ručičky, nožičky, červené tvářičky a křik... Po chvilce klid. Odpoledne jsme Terezku vyzvedli spolu s Máťou, kopala právě do balónu... Měla jsem pocit, že paní učitelka dělá mantinel, ostatní děti stály po stranách. Prý takhle kopat do balónu v životě nikoho neviděli. Notabene holčičku. Když Terezka zavolala, mamíííí, když nás zmerčila... obě paní učitelky byly překvapené, jak hrubý hlásek ta fotbalistka má!
Trošku se bojíme, že tam všechny ignoruje :-). Trošku se utěšujeme, že jenom nerozumí :-).
Ale vlastně se jí moc nechtělo domů. Chtěla nám všechno ukázat, byla nakonec hlasitá, trošku neposlušná, vzdorovitá, předváděla se. Byla jednoduše tak moc zmatená! Zmatená z toho, jak těžký den jsme ji naservírovali :-(.
Usla večer u večerníčku jako špalek... ❤
A dneska ráno znovu, napodruhé, s úsměvem... Štěstí nejvíc, Terezko!

PS: A dva chlapečci už stáli druhý den na prahu s balónem a vyhlíželi naši T. :-)