Přehrada zamrzlá, tak kluci alespoň pobruslili. Terezka už nemá velkou dupku! Tedy v noci ještě jo, ale přes den je to prostě velká holka se vším všudy. Jasně že se ještě občas často počůrá.
Ale, úplně normálně si oloupe mandarinku, rozdělí na měsíčky. Normálně si nazuje boty, ponožky, (klidně i štulpny) obleče svetr a jde (19 měsíců). Kdo nevěří, kluci potvrdí :-). Miluje houpací síť. Rozběhne se, zavěsí se, skočí. Takový malý tarzan to je! A začala na nás křičet!
Ona je snad opravdu křišťálová, všechny nás překvapuje, vede, potřebujeme ji! Mluví zatím pomálu, přiměřeně (třeba kombajn, komín, koleje, čau :-)
A taky chytla v lednu svou první echt rýmu v životě, byly jsme holky marod. Ta chřipka mne trápila (a ještě má tendenci do února se přehoupnout) bratru devět dní! To pak byla nálada pod psa...
Pořád se sebe sama ptám, když už TO konečně příjde - a už to trošku cinklo. Myšlenka, nápad... jsem zapálená a pracuji na tom. Jestli to dopadne a udělám si radost... to je ještě hodně dlouhá cesta! :-) I když, pak se dostanu do úplně jiné dimenze a říkám si - ne! Moje cesta je teď daná přeci jasně - tři děti, jejich potřeby, nic víc, nic míň! Tak uvidíme!
A taky jsme byli na plese. Na našem fotbalovém, do pěti do rána. Po pěti letech? :-)
Vysvědčení jsme oslavili! Horkými malinami v Jaškovské krčmě. Je to už tradice.
PS: Suma sumárum - leden byl a není... Všední měsíc s vyjímečnými okamžiky
1/2017
Žádné komentáře:
Okomentovat