Malou Fatru, vesničku Terchová, autokemp Belá - jsme navštívili po čtyřech letech! Docela změna!
Už jsem se nemusela v umývárce otáčet za každou střapatou holčičí hlavičkou s pocitem, že jednu takovou chcalenku bych taky brala...
Stan se nám už tehda zdál tak akorát, ale zjistili jsme, že najednou pět lidí pojme úplně v pohodě. Možná je to i tím, že jsem se naučila spát na 30 cm na šířku a Terezka, tak jak je permanentně přisátá, v podstatě splynula se mnou :-)
Najednou nebylo třeba starat se tolik o kluky, aby je v kempu nikdo neukradl, aby do žádné "Jánošíkové díry" nespadli, byli ukáznění a jednoduše takoví nějací větší :-)
A namísto Oli pod bundou, měl táta na túře jiné závaží - Terezku na zádech!
A vlastně, v globále se vůbec nic nezměnilo! Je to nádherný kus země! Jánošíkove Diery protkané žebříky, řetězy, vodopády, jsou úchvatné. Jenom na ty Rozsutce jsme opět nevylezli. Jen do sedla mezi ně, ale i tak, slušná túra to byla (s tím závažím na zádech) a máme aspoň výzvu pro příště. Tentokrát jsme šli po modré, přes Podžiar (se zastávkou na borovičku), Horné Diery, Pod Pálenicou, Pod Tanečnicou a po zelené nazpátek k hotelu Diery.
Taky jsme stihli bryndzové halušky v kolibě, Terezce šmakovaly moc, pozdravili plechového Janošika v Terchové, vylezli na novou vyhlídku, zajeli do Vrátné (o Snilovském sedle, Chlebu a Kriváni, jsme si jenom posnili), vyrochnili se ve Varínce tak, že T. měla modré nohy a siné rty a Maťovi skoro uplavala čínská kroksa, a cestou domů to vzali zajížďkou do Oravské Lesné, kde jsme sice už nestihli vyhlídkovou projížďku po lesní úzkokolejné železnici, zato jsme se dobře nadlábli v penzionu Kohutik :-)). A každý jsme si nějaký ten kámen domů dotáhli...
Fajne tři dny a dvě noci to byly...
PS: A pravda, vyspala jsem se! O kvalitě sice ani řeč, ale ta kvantita! :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat