Moje šťastná rána

Taková rána, co zažívám právě teď, se už nikdy opakovat nebudou... To vím s jistotou! Ale možná právě proto si to tak intenzivně uvědomuji a tak intenzivně je prožívám.
Kluky vypravím do školy, zachumlám se do své nové deky, venku ještě tma, koukám na oheň v krbu, rozjímám a číhám... až se Terezka probudí. Podřimkuju a prosím, ať spí ještě chviličku. Nikam nespěchám. Banka, která mi dříve brala tolik energie a času, často i náladu, je mi ukradená! :-)
A pak... cupky cupky...
Do deky se zachumláme společně. Terezka řekne svoje "ci, ja, ci", podívá se na mě, tisknu ji k sobě a jsem tááák šťastná, že ji mám.

PS: ❤