neděle 3. prosince 2017

Advent

Těšíme se ze života, jak nám život dovoluje. Je k neuvěření, co je člověk schopen pojmout, unést... jak se kráčí dál... Zbytí není.
Poslední dobou nemám vůbec výčitky svědomí... netrápím se předvánočním úklidem, nestojím  klukům za zády, co se školy týče, umím se zastavit a jen být...  Moje každoroční těšení se na vánoce se vytratilo. Ale to vůbec nevadí! Odkývají se zase jiné, mnohem hlubší, obzory...
Nejlepší nápady mě napadají (v noci) ve sprše...
A tak jsem lišácky vyřešila letošní adventní kalendář. Každý den kluci na stole najdou jedno překvapení. Žádné naplňování pytlíků dopředu, žádné odpočítávání, aktuální radost na aktuální den! Těšíme se z toho, co je teď.
Vojta se rozhodl, že Ježíškovi letos psát nebude, že má všechno a až na čepku nic nepotřebuje! Tak dobře vím, jak to myslel
Máťa Ježíškovi napsal... Ten dopisek je to nejvíc... co nám mohl dát... "Dostal jsi nás, Matýsku, úplně úplně!" 
................
Nikdy jsme s taťkou neměli o vás veliké pochybnosti, kluci naši! ... Ale jestli tam přecijenom nějaké byly, tak dnešním dnem absolutně odpluly!

PS: Fakt to platí! Všechno, co jako rodiče zasejeme... vyklíčí! Je jen otázka času, kdy a jak se to projeví...






2 komentáře:

  1. Jani, krásně smutné, smutně krásné, a jaks napsala, hluboké... Byla jsem z Tvých synů paf, jak Ti hrdě a klidně stáli po boku. Máš velké štěstí, že máš tak úžasné děti, ale to Ty víš...;-) A snad i to těšení, aspoň malinké, přiletí...;-) P.

    OdpovědětSmazat
  2. Já vůbec nevím co napsat... Mockrát děkuji, Peti! <3 :-) J.

    OdpovědětSmazat