...

To psaní tady mi moc chybí.
Jenže, neumím stíhat všechno. Ale naučila jsem se,... že to vůbec nevadí. Žijeme teď, jako rodina, nejintenzivněji, co kdy vůbec, žijeme úplně jinak a přitom stejně. Je to kotel plný emocí, z každého druhu. O některé bychom se obešli, některé jsou přeze všechno k nezaplacení. Tolik změn, tolik všeho. To je teď náš život.

PS:  Japonsku se prý nepřipíjí "na zdraví", tam se pije "na život". Nejvíc! 

My - březen (2018)

Měsíc náročnější než náročný, přelomový...
Nástup do školky, práce. Téměř tři roky frnkly jako nic.
Chřipka, únava, neveselo, antibiotika.
Bruslili jsme (v březnu).
Maty zase konečně četl. (Dva roky prázdnin) jedním dechem...
První prodej na Fléru.
Mistráky.
Málo času... na všechno. Vlastně ani těch jednadvacet fotek (za březen) se mi nepovedlo sesbírat :)

PS: A stejně... když vedu Terezku do školky, příjde mi to jako sen... Veliký vděk za to, že ji máme ❥