(Náš) 1/2017 zpětně

Prý nejchladnější za posledních jedenáct let! Měsíc mrazivý a sněživý. A přesto jsme ještě nelyžovali...
Přehrada zamrzlá, tak kluci alespoň pobruslili. Terezka už nemá velkou dupku! Tedy v noci ještě jo, ale přes den je to prostě velká holka se vším všudy. Jasně že se ještě občas často počůrá.
Ale, úplně normálně si oloupe mandarinku, rozdělí na měsíčky. Normálně si nazuje boty, ponožky, (klidně i štulpny) obleče svetr a jde (19 měsíců). Kdo nevěří, kluci potvrdí :-). Miluje houpací síť. Rozběhne se, zavěsí se, skočí. Takový malý tarzan to je! A začala na nás křičet!
Ona je snad opravdu křišťálová, všechny nás překvapuje, vede, potřebujeme ji! Mluví zatím pomálu, přiměřeně (třeba kombajn, komín, koleje, čau :-)
A taky chytla v lednu svou první echt rýmu v životě, byly jsme holky marod. Ta chřipka mne trápila (a ještě má tendenci do února se přehoupnout) bratru devět dní! To pak byla nálada pod psa...

Pořád se sebe sama ptám, když už TO konečně příjde - a už to trošku cinklo. Myšlenka, nápad... jsem zapálená a pracuji na tom. Jestli to dopadne a udělám si radost... to je ještě hodně dlouhá cesta! :-) I když, pak se dostanu do úplně jiné dimenze a říkám si  - ne! Moje cesta je teď daná přeci jasně - tři děti, jejich potřeby, nic víc, nic míň! Tak uvidíme!

A taky jsme byli na plese. Na našem fotbalovém, do pěti do rána. Po pěti letech? :-)
Vysvědčení jsme oslavili! Horkými malinami v Jaškovské krčmě. Je to už tradice.

PS: Suma sumárum - leden byl a není...  Všední měsíc s vyjímečnými okamžiky

1/2017

Bludoveček

Penzion Bludoveček v Bludově - cíl naší zimní apaluchy! Byl to výborný nápad, už třetí ročník letos. Utužujeme rodinné vazby, stmelujeme děti, uvolňujeme morálku, sportujeme, popíjíme, holofíme a relaxujeme :-) Toť náš cíl!
Fotek málo. Málo slunka, "vřeštící" Terezka, rosící se objektiv u bazénu, lenora :-). Ale fotky nejsou to nejdůležitější. Podstatné jsou naše zážitky a prožitky, a že jich zase je!
Pobyt jsme zahájili zimní procházkou po Bludově, kluci si dali soukromé wellness v našem apartmánku :-), další dny lyžovačka v Přemyslově a na Dolní Moravě, bobovka a sešup na saních nechyběly! A nakonec pohodička u bazénu ve Velkých Losinách!
Zase to nemělo chybu!!!

PS: A zase se těšíme napřesrok!
PS2: Jo a jako fakt... Terezko, párky obvykle nesnídáš a griotku fakt nepopíjíš a taky režim máš jinak fakt vcelku pravidelný :-)))

Tak nepřesrok zase... ❤🅰🅷🅾🅹❤

Jsme pyšní

Jsme na vás PYŠNÍ, kluci! Krásnou výplatu jste si dneska domů přinesli! A tu laťku teda Terezce stavíte pěkně vysoko :-)
Zůstaňte takoví, jací jste!

S láskou, máma... ❤

Sourozenecká...❤

❤❤❤

V + M + T

Milost

Vzali jsme ho na milost!?
I když, vlastně, já ho do nemilosti ani nikdy neuvrhla, to spíš náš táta s ním měl nepřátelský vztah už od počátku (prý moc hlučný, neumí přes lišty, zasekne se pod koženým křeslem, jezdí nesystémově jako magor, a já nevím, co ještě :-). Prostě negace...
Je to k neuvěření, ale ve skříni, asi po cca dvou vyzkoušeních, čekal na svou chvíli do dnešního dne čtyři a půl roku! Nekecám... Prostě některé věci musejí fakt dozrát. Mezitím jsme se ho pokoušeli jednou neúspěšně prodat, dokonce, při jedné pařbě u nás doma, i darovat! No ještěže to nedopadlo! :-)
Dneska totiž nastal den "D". Odpoledne jsem ho, při svém echtovní chřipkou napadeném pohnutí mysli, vyštrachala z krabice, strčila do nabíječky a byla jak u vytržení, že zareagoval, zablikal na pozdrav a během 6 hodin se vzorově nabil :-). V. mi už totiž dlouho tvrdil, jak ten akumulátor bude starý a jak jsme těch "pět litrů" (nebo kolik to tehdy vlastně v té super mega akci bylo) vyhodili z okna :-)
Nevyhodili, pcha! :-)
Dělala jsme si srandu, že nám ten robík v té skříni snad i nabral na síle a dospěl. Lišta nelišta - absolutně žádný problém, dokonce si hravě povodil i ty bílé židle, kožené křeslo jsem vyvýšila o Terezčiny dřevěné puclíky, jenom, pravda, i já mám pocit, že si to pořád štráduje jako magor! :-)
Kluci z toho měli u večeře malé divadlo, drobky jsme sypali schválně na zem..... :-)))

PS: A tak, zdá se, jsme ho fakt omilostnili, všichni.
PS2: Frajer RobZone, o něm je řeč... :-)

Nějak se nemůžu začíst...

vlastně už jsem se i začetla, ale těch pár stránek za zmínku nestojí. Na Sophiinu volbu nemám asi momentálně tu správně nastavenou hlavu...  Do každé takhle "složitější" knihy se potřebuji začíst, mít na to prostor a tu správnou náladu. Pan Styron bude muset ještě chviličku počkat, on si to zaslouží. Omlouvám se a těším zároveň!

Zato jsem dočetla Hartlovy Okamžiky štěstí, chytlavý hit letošních vánoc :-). Při aktuálně absolutním nedostatku času na sebe (když nebudu mluvit o ponocování), tahle kniha přišla vhod. Byla čtivá, zleva i zprava! Fakt! :-)

A pak... na stole před sebou mám, úplně jiné "kafe" - téma druhé světové války a s ní spojený holocaust. Kniha se jmenuje Deník 1938-1945, je autobiografií Helgy Weissové, svědectví dívky, co přežila holocaust. Přes svou hrůzu, pro mne, poutavé téma....

PS: Jdu si dát odstavec před spaním :-)

  

Moje šťastná rána

Taková rána, co zažívám právě teď, se už nikdy opakovat nebudou... To vím s jistotou! Ale možná právě proto si to tak intenzivně uvědomuji a tak intenzivně je prožívám.
Kluky vypravím do školy, zachumlám se do své nové deky, venku ještě tma, koukám na oheň v krbu, rozjímám a číhám... až se Terezka probudí. Podřimkuju a prosím, ať spí ještě chviličku. Nikam nespěchám. Banka, která mi dříve brala tolik energie a času, často i náladu, je mi ukradená! :-)
A pak... cupky cupky...
Do deky se zachumláme společně. Terezka řekne svoje "ci, ja, ci", podívá se na mě, tisknu ji k sobě a jsem tááák šťastná, že ji mám.

PS: ❤