Tak si tu sedím, proklikávám stránky tuto na svém blogu, a říkám si, jak trefný názem jsem mu dala - my žijeme! Vlastě mi to chybí, psát si tu. Jenže už téměř nefotím, na zrcadlovku, prostě není čas, jsou jiné priority, a bez fotek by tu tomu chyběla šťáva...
Dost se změnilo. Přirozeně. Jsme starší a starší, děcka jsou starší a starší. Tak jo, tak co je nového od posledního příspěvku?? Matěj je už taky gymplák, v prváku, Terezka v první třídě, Vojta randí s Áďou. Je v druháku. Vojta i Áda, dokonce v jedné třídě! :)
Úplně čerstvá věc, týden stará je rošáda dětských soužití. Terezka teď obývá pokoj s Máťou, Vojta je v podnájmu u Terezky. Důvod je prostý - kluci se dost rušili, co se svého životního rytmu týče. Vojta postrádal soukromí, soukromí osobní :), soukromí na učení... Terezce je to fuk, kvituje postel u Máti, Máťa už tak úplně nekvituje postel Terezčinu, respektive její růžové doplňky. Bude to ok. Je to ok. A já jen doufám, že se kluci i třeba skrze tenhle kulový blesk sblíží. Moc bych si to přála!
Babička Lenka je v lázních, po operaci kyčle. Chybí nám doma. Je tu ještě smutněji...
Chodím stále na hory. Miluju tu svou dušení hygienu. Je to můj silný relax, pro mě neskutečná forma odpočinku. Těžko o tom psát...
PS: tahle je cestou z Barance... (Západní Tatry - Roháče)
