Jako na houpačce

Začalo to pozváním... Přišlo psaní, z úřadu, rodičům Matěje a Vojtěcha M. Dostavit se máme na OÚ, že budou koláče a tak... Byly a taky chlebíčky a minerálka a navrch divadlo! Ale hlavně, byli, ti naši kluci, spolu s jinými šikovnými, vyhodnoceni jako nejlepší, nejšikovnější! Obhájili :-))). To, že vzorně reprezentují ve sportovních soutěžích, to víme, vždyť už pro samé soutěže, pomalu v květnu a červnu nechodí do školy, ale ty výborné studijní výsledky, a ta vzorná příprava na vyučování... to těší! Kluci šikovní, moc! A zase krásný zážitek pro nás! Děkuju, děkuju...
Jenomže... Ti stejní kluci, šikovní, mě pak naštvali, moc! Už mě nebaví pětkrát opakovat (schválně nepíšu stokrát) - odnes si, ulož si, schovej si, připrav se, kde máš papuče, napij se, umyj se, zajdi.... PROSÍÍÍM!!! Do toho pláčící, nespící Terezka, Vojta urputně hledající svoje "dlouhé" plavky, s dovětkem - to tys je měla mami naposledy... To mě porazilo!! A tak... za odměnu, bez ohledu na to, jak jsou a byli ten celičký školní rok šikovní, mají zákaz - žádný samsung, žádný pc! Do odvolání.......... :-)

Ale ještě před tím vším - jsem vzala všechny čtyři "naše" kluky zaplavat si! První letošní v přehradě! Přeplavali jsme na druhou stranu a zpátky... jako když mě bylo deset! Docela rychlovka, jenom ručník do ruky, cukle na nohy, a za deset minut ve vodě!!! Mě se to snad líbilo víc než těm klukům. Jo, takové nádherné místo k bydlení my máme!! A často to jako samozřejmost bereme... Zítra jdeme zas a pak snad zas...

PS: ...a miluju ty úplně obyčejné podomácku uvázané květiny.