Když

...jsem ho dostala za porození/narození :-) naší Terezky (rok zpátky), přišlo mi to trochu jako zbytečnost. Hodně peněz, moc veliký, složitý... proč? Foťák přeci máme. No, já to mám tak vlastně s většinou dárku od svého muže drahého. Na první pohled mi není nic dost dobré, tedy většinou je to všechno až moc dobré (to je ten problém), ale já na to přicházím teprve postupem času... :-) Jsem takový nevděčník, jo, omlouvám se a snad se i lepším :-(!

No, a ten foťák byl právě jednou z  takových věcí. 

Mám ho strašně ráda! Teď, kdy už skoro týden nefotím, protože nabíječka zůstala na dovolené, si uvědomuji, jak moc mi chybí! Tak jsem si ho aspoň opucovala a vyleštila, do nové tašky pěkně uložila, kochám se! Apropo - letošní dárek k mým dnešním 38. narozeninám, ta taška!!! Děkuju moc, kluci moji!!! :-)))

PS: Ale stejně -  ty nejkrásnější momenty hledáček stejně nezachytí, jsou ve mně a napořád... 

A to je moc dobře!

A tak to má být!!

Stárnu :-)))))

Děkuju
...a mám vás všechny moc ráda!