Vůbec mi to nepřišlo drahé, to mě mile překvapilo a vlastně rozhodlo. Nepotřebuji cizíma rukama gruntovat celý dům, panička žádná nejsem :-)))! Ale prostě je jedna činnost, kterou z duše nenávidím, zabere mi strašnou spoustu času, je nutné ji opakovat v pravidelně pravidelném intervalu a mám vždycky po náladě, když se ten moment blíží. O vytírání podlahy je řeč. Těch 200m2 mě hlavně psychicky zabíjí. A tak jsem se rozhodla vyzkoušet, jednou (možná naposledy), slečnu, co příjde, vezme mop do ruky a pojede. A já mezitím pojedu třeba s Terezkou na houpačky, upeču nějakou dobrotu, vyžehlím prádlo, zasadím novou kytku na zahradě, něco ušiju, přetvořím nebo si úplně bez výčitek zdřímnu!
Upřímně, vlastně to ani nebyl nijak zvláštní pocit, když jsem té slečně líčila svou představu. Ono vlastně nebylo moc co vysvětlovat, prostě vzít hadr do ruky a jet shora dolů. Jenom vytřít? Divila se.
Vůbec nic víc, nic míň, vše bylo předpřipraveno jako ten polotovar k opracování. Jo, přišly momenty, které mě lehce znejistěly, jestli opravdu fakt! To třeba když slečna pokládala umyté papuče mokrou stranou na podlahu, občas (na dobu delší než krátkou) si zaměnila svou roli s rolí chůvy nebo se mě dotazovala kolikže toho prostředku má do to kýble vlastně nalít :-)). Já normálně piju kafe za "provozu", ale pravda, to je možná úchylné, ona si pěkně založila ruce, skoro cigárko, a pila v poklidu :-(.
To nic ve zlém, byla milá, ochotná, vstřícná, laskavá, a hlavně - vytřela to za mě!!!! :-))) Děkuju!
PS: Hm, přeju si přeju si, že třeba zase někdy přijde! :-))
:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat