Upřímně, už jsme to neprožívali tak, jako u vás, kluci... Zvládli jste to vy, zvládne to i Terezka. Stejná budova, stejné patro, ale jiná třídá, jiný jazyk. Vždycky jsme chodili od schodiště doprava... dneska vlevo. Pravda, čistě z praktických důvodů a důvodu nedostatku místa v české třídě, jsme Terezku vyslali do oddělení s polštinou, což není pro ni asi úplně nejjednodušší, však taky za celičký den tam nepromluvila prý ani slůvko... Ale myslím, že není tak zle, naopak!
Ráno bylo usměvavé, doma i ve školce zprvu... Jak jsme se však začali s tátou pomalu vytrácet, přišly natažené ručičky, nožičky, červené tvářičky a křik... Po chvilce klid. Odpoledne jsme Terezku vyzvedli spolu s Máťou, kopala právě do balónu... Měla jsem pocit, že paní učitelka dělá mantinel, ostatní děti stály po stranách. Prý takhle kopat do balónu v životě nikoho neviděli. Notabene holčičku. Když Terezka zavolala, mamíííí, když nás zmerčila... obě paní učitelky byly překvapené, jak hrubý hlásek ta fotbalistka má!
Trošku se bojíme, že tam všechny ignoruje :-). Trošku se utěšujeme, že jenom nerozumí :-).
Ale vlastně se jí moc nechtělo domů. Chtěla nám všechno ukázat, byla nakonec hlasitá, trošku neposlušná, vzdorovitá, předváděla se. Byla jednoduše tak moc zmatená! Zmatená z toho, jak těžký den jsme ji naservírovali :-(.
Usla večer u večerníčku jako špalek... ❤
A dneska ráno znovu, napodruhé, s úsměvem... Štěstí nejvíc, Terezko!
PS: A dva chlapečci už stáli druhý den na prahu s balónem a vyhlíželi naši T. :-)
O tuhle holku s míčem u nohy bych se rozhodně nebála:-). Vychovaná mezi dvěma sourozenci, ochránci a učiteli se jistě dokáže se životem poprat. Držím jí palce.
OdpovědětVymazatHenrieta
Veľa šťastia, dievčatko!
OdpovědětVymazat