Nový začátek

Čas tak letí. Ale co už, tak to je v pořádku. Ta pauza tu! Co se změnilo?

Doma už dva dospělí a jen jedno dítě. Ale jsme stále tatáž rodina... Vojta dvacet, Maty skoro devetenáct, Terezka devět a půl. 

Tak pár fotek na začátek by mohlo stačit...

únor 2024

                                                                     únor 2025

                                                       

                                                                       Vánoce 2024

Tak si tu sedím, proklikávám stránky tuto na svém blogu, a říkám si, jak trefný názem jsem mu dala - my žijeme! Vlastě mi to chybí, psát si tu. Jenže už téměř nefotím, na zrcadlovku, prostě není čas, jsou jiné priority, a bez fotek by tu tomu chyběla šťáva...

Dost se změnilo. Přirozeně. Jsme starší a starší, děcka jsou starší a starší. Tak jo, tak co je nového od posledního příspěvku?? Matěj je už taky gymplák, v prváku, Terezka v první třídě, Vojta randí s Áďou. Je v druháku. Vojta i Áda, dokonce v jedné třídě! :)

Úplně čerstvá věc, týden stará je rošáda dětských soužití. Terezka teď obývá pokoj s Máťou, Vojta je v podnájmu u Terezky. Důvod je prostý - kluci se dost rušili, co se svého životního rytmu týče. Vojta postrádal soukromí, soukromí osobní :), soukromí na učení...  Terezce je to fuk, kvituje postel u Máti, Máťa už tak úplně nekvituje postel Terezčinu, respektive její růžové doplňky. Bude to ok. Je to ok. A já jen doufám, že se kluci i třeba skrze tenhle kulový blesk sblíží. Moc bych si to přála!

Babička Lenka je v lázních, po operaci kyčle. Chybí nám doma. Je tu ještě smutněji...

Chodím stále na hory. Miluju tu svou dušení hygienu. Je to můj silný relax, pro mě neskutečná forma odpočinku. Těžko o tom psát...

PS: tahle je cestou z Barance... (Západní Tatry - Roháče)

Záchvěv

Dnes mě popadlo napsat si tu pár řádek... :)

Nebudu řešit, že tu velkou mezeru, tolik času od posledního článku uplynulo...Tak si tu vypustím pár plusů a mínusů :)

+ Strašně se těším, že vezmeme kluky do Míru, do divadla, na Kozuba a Čubu. Než jsem se rozhoupala koupit lístky, přišla druhá vlna covidu a bylo po kultuře.

+ A pojedeme do Anglie na fotbal. Je to jak scifi, ale je třeba přání si plnit. Nečekat na dobu až... ale dělat věci hned.

- Během ani né dvou a půl let si andělé povolali k sobě moje/naše tři velmi blízké človíčky... To je kruté, těžko smiřitelné... A přesto se smiřuji.. protože svět se točit nepřestal. Ale úplně jinak se točí dál, nejen pro mě. 

+ Terezička je parťák. Předškolačka, co asi nepůjde ani k zápisu do první třídy, protože je korona.

- Kluci nechodí do školy. Protože je korona. Vlastně chodí, online! Vojta v pyžamu, z postele do postele, zapne počítač pět minut před desátou, když hodina začíná v deset. Máťa je důslednější. Ten si stihne před první hodinou učesat hlavu, umýt zuby i posnídat. Vůbec, ale vůbec jim není co závidět.

- Už i Terezka ví, co je to home office. Není to lehké, práce rozplajznuta do celého dne. A ne, neudělám tolik co v kanclu, zato pravidelněji běhám, abych své emoce zvládla :)

+ V září 2020 jsme začali téměř pravidelně chodit do kina, stihli jsme tři filmy, než kina opět zavřela

- Máťa má před přijímačkama. Stejně jako Vojta není vyhraněný, tedy pokud nepočítám fotbal :), a proto gympl. 

 A toť vše, něco málo narychlo dnes...

Dort

Možná silné slovo - DORT :), ale výborný jednoduchý korpus. Nahoru cokoliv... Z důvodu jakéhokoliv! |Tenhle jsme si dali na můj svátek ke kávě odpolední.

Na korpus: 
→ 4 vejce
→ 200 g cukr moučka
→ 200 g polohrubá mouka
→ 1 prášek do pečiva
→ 10 lžic vody
→ 1 vanilkový cukr, může a nemusí...

Vajíčka (celá) vyšlehám s cukrem do pěny, přidám 10 lžic vody, nakonec zašlehám mouku a prdopeč. Upéct v troubě na 180... 30 až 45min...
Na dno dortové formy vyložím pečící papír.

Na krém:
→ 500 g mascarpone
→ 200 ml smetany ke šlehání
→ 250 g tvaroh tuzší
→ 20 g vanilkový cukr
→ 70 g cukr moučka

Mascarpone a šlehačku s cukry vyšlehám, tvaroh zašlehám nakonec.
Korpus se může přeříznout, pomazat marméladou, částí krému... ovoce nahoru!

PS: Výborný a jednoduchý!

14

Poslední Tvé narozeniny, Máťo, kdy potek přišel... tři roky nazpět...

Tak moc Tě měl vždycky rád...

Přeji Ti tak moc tu jeho těžko uvěřitelnou statečnost... srdečnost, věčně dobrou náladu... dobrotu... 

Přejeme Ti zdraví nad zdraví, Máťo... a NADĚJI, aby Ti nikdy nikdo nevzal...

PS: ❤

Článek mimo mísu :)

Mišmaš únor 2020. Příspěvek psaný na konci února, zveřejněný 1.5.!! Chci být důslednější, nejsem a asi nikdy nebudu....

Tak málo už si tady píšu, do našeho "MY", ale to neznamená, že je s psaním konec. Pořád je to náš rodinný deníček, kam se chci vracet.

Tak dneska trochu mišmaš :-)

Život tak strašně letí... a je tak křehký...

Mám několik přání:

aby Máťa tolik neprožíval školu. Myslím, že to je nefér úděl jedničkářů. Je to jak v životě. Něco Ti jde, jsi šikovný...tak to sklouzne a do jisté samozřejmosti, okolí to považuje za běžnou věc a často zvyšuje nároky a chce ještě víc!  A i dotyčný si tvoří na sebe permanentní tlak. Trápí mě to. Jak na kolovrátku mu opakujeme, že škola není alfa omega života, že nepotřebujeme vidět jedničky na vysvědčení odshora dolů.  Jsou v tomto kluci tak moc rozdílní. Vojta TO neřeší, blíží se přijímačky, občas něco spočte, dochází do kurzu, myslím, že nemá pochyby, že se třeba na ten gympl nedostane. A vlastně ani já nepochybuji. A jestli je gympl správná volba? ?? V úvahách byla ještě elektrotechnická průmka. Jenže... co když by ho to nebavilo? Měli bychom na talíři, že přece VY jste chtěli, abych tam šel. Necháme se překvapit... :)

Terezka je láska. Je to sportovec, jako vy, kluci! Už má taky své tréninky. Chodí cvičit. Je to Maniačka.

A střihla si vlasy. Má na temeni zub. A nesmíme o tom mluvit.
Terezka byla poprvé bruslit a byla šťastná.

A taky spí pod velikou peřinou, velká holka prostě... Potek Dan by Tě měl, Terezko, strašně moc rád. Ale i stařik Oskar... Tak snad Ti nějaké útržky vzpomínek na ně v šišce zůstaly! Byť malinká jsi byla...

Jako tisíce jiných, objevila jsem krásu naší Lysé hory. Na běhání nedám dopustit. Protože to je pořád ten nejrychlejší způsob, jak si hlavu pročistit. Ale hory, vstát brzy ráno, kdy všichni ještě spí, rychlý výšlap nahoru a zpátky, kdy často doma ani nepostřehnou, že máma je pryč :)... Nepopsatelné kouzlo, co se mi tak lehce vrylo za poslední rok pod kůži.

Kajak. Ten se zase zaryl pod kůži tátovi! Chodí se koupat - protože prostě ten kajak je tak vratký - jako kdyby byl červenec. Ve skříni už visí dva neopreny. 

Je neuvěřitelný. 

Babička Lenka je taky neuvěřitelná. Taky se otužuje v přehradě, dokonce bez neoprenu. 

Chtěla bych vzít mamču do Krakowa. Takový holčičí výlet. 

Je toho hodně, co se děje.... 

15

Hloubavý, urputný, veselý, šťastný, empatický, moc chytrý a hezký kluk...

Máš nás všechny moc rád a my Tebe!

Přejeme Ti šťastný život, Vojando náš!

♥♥♥

Chce to ven...

Milióny emocí, návaly štěstí, pocity nesnesitelnosti...
ztráta, co se nikdy nanahradí
láska
hory, jít
strach z vánoc
tak strašně moc chybí.. brácha...co teprve syn, táta...
nejde to... a přece jde, jinak... všechno, proč
tak moc nám tu chybíš!

PS: Dej nám sílu všem....... dej ji všem, i těm, co tohle taky musí prožívat

https://www.youtube.com/watch?v=kBP-EaXU1Vc

Internát

Milý Maty, dnes o Tobě. Stala se věc, o které doteď nejsem přesvědčená, že je úplně nejlepší, ale absolutně věříme, že Ty máš předpoklady to zvládnout.
Fotbal miluješ tak strašně moc, že odejít ve třinácti letech a pěti měsících !! na internát, bereš jako součást, nutnost, cestu k tomu, být ve fotbale ještě lepší!
Ale jsi pořád malý kluk...
Jsme na Tebe neuvěřitelně pyšní! Mrazilo mě (doslova) v zádech, když jsem Tě poprvé vracela zpátky na intr, kde Tě vítala recepční na karvinské vysokoškolské koleji a vychovatel Ti šel ochotně pro příbor, zatímco Ti "Drobo" podával z vedlejšího pokoje večeři, (kterou jsi v jasně daném čase nestihl, protože sis při tom všem ještě odskočil do hudebky), a ty už jsi šteloval mikrovlnku.
Tak nějak se mi svíralo celé tělo, když jsi mi ukazoval svůj výhled z okna v pátém patře, zapadající sluníčko, hřbitov těsně pod okny. Převlíkl ses z "akademického" do "civilu" a rovnal kopačky do lajny, učebnice do poličky. Byla na Tobě znát nervozita... ale taky radost z té výzvy.
Já to pořád nemůžu pobrat...
A zase se budu opakovat - jsme na Tebe neskonale pyšní (věz, že včetně potka, který na Tebe dohlíží z nebíčka), tohle je neuvěřitelná škola! Jasně definovaný režim, disciplína, den rozplánovaný po půlhodinách! O víkendu zápas.

Vím, že když si to tady jednou budeš číst, nebudeš se na mě zlobit za má slova...

PS: Obrovsky moc Ti všichni přejeme každičký úspěch, milujeme se na Tebe dívat, když běháš po hřišti, dáš góla, podporujeme Tě... ALE skoro doufám, si přeji, aby fotbal nebyla konečná....
Šťastný buď, Maty náš!

 

Trenčín - Bratislava - Rhodos

Po sedmi letech zpátky u moře. Hezké to bylo! Obyčejně válecí, pohyb i myšlení zpomalené, téměř žádný stres, pohoda. Sedm dní strávit naprostým nicneděláním, společně jen jeden s druhým, kdy netřeba vařit, chystat, plánovat, řešit... nám jde dost dobře. V tom horku jsme neměli ani potřebu obrážet okolí... Jen proto, že bychom měli. Nic, jen moře, s kluky pinknutý tenis, jen jedno ranní proběhnutí v písku, hodně plavání, přečtený Malý princ, melounová nálož, troška vzpomínání i poplakání, desítky drinků, večerní karty (do doby než nám uletěly a už jsme je všechny nesesbírali). Na pláži od rána do večera! Jen ti dva naší chlapci mě zarazili tím, jak se spolu skoro vůbec nekamarádili :(.

A protože jsme letěli z Bratislavy, vzali jsme to odpočívkou v Trenčíně, a následným dvoudenním pobytem v Bratislavě. Naše první návštěva tam, a moc na nás zapůsobila. Prošli jsme ji křížem krážem, užili si pohledu na Dunaj, kebabu, zmrzlin, kafíčka v kelímku i dětského hřiště na hradě. 

PS: Tak snad brzy zase, naše oblíbené Řecko!

♥♥♥