Břečťan

a věnec na dveře z něj...
A taky nad krb a jeden tak veliký, že prý ho půjdeme položit na hrob neznámému vojínovi... anebo pověsit koňovi na hlavu :-)
Čím jednodušší, tím hezčí... pro mne.
Stužku mu ještě dopřeju ??

Podzimno

Venku podzimno, krásně, ale v reálu to nějak vázne... Nebyli jsme jako rodinka ještě na žádné podzimní procházce, vlastně jsem ještě pořádně nedržela žádné podzimní listí v ruce. Spíš jsme zalezlí a hloubíme ty ďolíky v sedačce. Asi je to škoda, ale není moc síla.. Máme břichoboly, stavy špatnosti, naordinovaná (ale zatím nerozbalená) antibiotika :(
Vzpomínáme jak jsme loni přesně o tomto čase byli na Jižní Moravě, naší oblíbené... Počasí nám tehdy nepřálo, ale stihli jsme přečíst Klapzubáky, naučili hrát kluky žolíka, ještě se zájmem sledovali udílení státních vyznamenání. Rezička byla takový ležící spící bobek. To dneska už si vyleze na stůl, v kočárku ani nákupním vozíku nebude sedět ani za mák, tužku drží v ruce líp jak kdejaký prvňák, čaruje, tváří se, maluje... (po zdi, po peřině:)
Kluci to s ní taky nemají úplně jednoduché. Ale svorně tvrdí, že život bez Terezky už si neumí představit. Byť Maty onehda pronesl vtipnou větu - že co kdyby odešel tady z toho domu a vrátil se, až bude Terezka větší :-))... Vojta vzácně souhlasil, že prý je to dobrý nápad, že by se přidal... :-)
Neodešli by, Terezko! Jsem si jistá! :-))))

PS: tak aspoň pár podzimních fotek -přesně rok nazpět-

Byli jsme na fotbale

ePojištění.cz liga, tak se aktuálně jmenuje nejvyšší fotbalová soutěž u nás. Karvinští v ní absolvují první sezónu, hrají na sympatickém novém stadionu a v sobotu hostili Teplice (více tady). A byl to docela průser :-). Hoši dostali čtyři "banány", (jeden gól teda dali, pravda) a my to viděli   z blízka. Já a kluci! Táta si vytáhl černého petra a hlídal princeznu, v teple domova.
Těrličtí kluci měli tu čest nastoupit s hráči za ruku a o poločase přišla dokonce i jejich chvíle!
Moc sis to užil, Maťuldo, a já s Tebou!
Ale tady bych udělala tak nějak čáru..............
Mám ráda fotbal. Miluju dívat se na něho s vámi v televizi, fandit vám na hřišti, kluci naši. Ale tenhle dospělácký fotbal... viděný naživo... to je mazec, mrazí mě!

PS: Přeji si, tiše, abyste ho v budoucnu hráli vždycky jenom pro zábavu!

Ale pořád tady je!

Babičku máme v těch lázních...
Není kam zajít ráno na kafe, odložit Terezku a jít si zaběhat... Nepřichází během dne, nenosí šťávu (a že už ten vitaminový deficit pociťuji), nepozve čas od času na oběd... Nezapomíná u nás brýle a jiné části oděvu, neříká "už jsem tu zas"...
Kluci cestou ze školy nemají kam skočit na pendreky... Není kdo by mi připomínal, jak musím myslet především na sebe, jak to přeci není normální, že ta Terazka pořád tak špatně spí :)... Není kdo by mi ukázal, co zase upletl, co dotáhl z knihovny...
Není s kým zajít na bazén, jen tak se trajdnout, pozvat do té nové kavárny, co mám v merku...
Prostě se potkat!

Díkybohu, mami, že Ti je kam zavolat... Jsem ráda, že Tě mám! 
-Tvá Janula- :)

Moje Holky 

Pytel

Takový obyčejný papírový pytel koupený v papírnictví mi dokáže udělat radost... K tomu progresy a nadšení kluků, které bylo sice docela krátké (oni totiž vůbec nejsou "výtvarkoví"), zato velmi intenzivní!
A takové obyčejné manželské pohašteření navečer, mi ji dokáže zkazit :(, tu radost!
Jo, život... :))))

PS: Dá se použít na cokoliv, dá se počmárat jakkoliv. No a protože je papírový, možná nejvhodnější především na papír! Ale po vystlání igelitem snese klidně i Terdíkovic "bak":)

 

      

Nápadům zdar! :-)

Milá Terezie,

dnes máš, miláčku, svátek, a proto Ti přejeme VŠECHNO NEJLEPŠÍ!

PS: nejčastěji - Terezka, Terdík, Rezička, Rezinka - Ti říkáme
PS1: méně často - Terinka
PS2: zřídkakdy - Tereza (to občas Maty se tak na tebe rozohni, když mu kradeš flašku na pití z batohu, kartu na autobus nebo černé paličky... anebo taky já, když se frfleš v jídle:)
PS3: téměř nikdy, vlastně nikdy, Ti neříkáme - Terezie

Hm, jsem na pochybách, jestli jsme tedy vybrali správně.... :))

:-)
S láskou,
máma 



V kostce

Už šestnáct měsíců žije Terezka náš život (dnes přesně)
Babička odjela do lázní, do Luhačovic (včera)
Nefunguje mi automatické zaostřování na foťáku :(
Střídavě mi funguje a nefunguje mikrofon na Nokii, mé tlačítkové (cca 10 let staré) - Ježíšku, snažně Tě prosím, fakt nechci nový, ale postarej se o prodloužení životnosti toho starého...
Sluníčko pořád nesvítí, prší, a už i mě to štve
Máťa byl po tréninku zmoklý jako slepice
Přišel pán zrevidovat plynový kotel, osmnáct stovek si ze stolu vzal, mám pocit, že za NIC :)
Terezka má nožky v cajku, prý otázka času a "déčka", kdy se "o" změní na menší "o" a pak si jen přát, aby nepřišla fáze "x"
Miluje vodu (od narození), vrtulky a tvrdý sýr
Koukáme na fotbal - smích, pláč a zase smích :), namísto jednoho poločasu jsme jim zase povolili dívat se na oba
Jsme zdraví, a to je NEJDŮLEŽITĚJŠÍ! :)

Sluníčko nesvítí

Nesvítí už pátý den za sebou, je sychravo, poprchává, podzim...
A mě to sobecky vůbec nevadí! Pravda, nevrhám se v 6.35 do stínu temnoty, zimy a deště, tak jak moji páni kluci :-) a většina ostatních...
Práce na zahradě odpadá, je víc času "na doma". A tak zvelebuju! Z jedné úzké nudle si kouzlím svoji pracovnu. Bohužel, holčičí pokoj, jak jsme mu říkali (kdysi mému pokoji), se už chystá sloužit jiné holčičce :-). A tam se nebude pracovat, tam se bude hrát! Těsím se.
Líbí se mi, jak si všechno sedá...  Ta úzká nudle, dříve kotelna, najednou dostává úplně jiný rozměr, a přitom - ten kotel, kýble, vysavač, štulpny, nevyžehlené prádlo, milióny termosek a nepotřebného skla, tam pořád zůstaly. Jenom se pěkně schovaly!! :-)

PS: A taky už konečně o tom jenom nemluvím a fakt něco tvořím... :-) srdíčkový amok levandulový mě přepadl..

Týden co týden...

tak letí... Čas všem stejně měří, spravedlnost nad spravedlnost! :-) Ale stejně mě to překvapuje... Klukům se mění rysy v obličeji, Rezička mi po každém vyspání připadá zase o něco větší, dovolená mateřská se zkracuje...
Je mi líto, jak to letí, jak kluci byli malincí a už nejsou. Ale přitom - těším se na každé období v jejich životě, které příjde. Na všechno, co příjde!

V sobotu si dali chlapi pánskou jízdu! V Prostějově se střílel poslední závod sezóny, tak jeli fandit a i si zastřílet.
Já s Terezkou jsme si, krom všech těch hospodyňkovských povinností, vyjely na kole, na koně se podívat. A prvního října ještě natrhaly levanduli do vázy a macešky zasadily...
Počasí parádní, přes poledne na tričko a kraťasy, v neděli vytoužený déšť.

PS:  Vlastně jsme si všichni té oddělené samoty hezky užili, a příště zase společně... :-)

-máma-