Týden co týden...

tak letí... Čas všem stejně měří, spravedlnost nad spravedlnost! :-) Ale stejně mě to překvapuje... Klukům se mění rysy v obličeji, Rezička mi po každém vyspání připadá zase o něco větší, dovolená mateřská se zkracuje...
Je mi líto, jak to letí, jak kluci byli malincí a už nejsou. Ale přitom - těším se na každé období v jejich životě, které příjde. Na všechno, co příjde!

V sobotu si dali chlapi pánskou jízdu! V Prostějově se střílel poslední závod sezóny, tak jeli fandit a i si zastřílet.
Já s Terezkou jsme si, krom všech těch hospodyňkovských povinností, vyjely na kole, na koně se podívat. A prvního října ještě natrhaly levanduli do vázy a macešky zasadily...
Počasí parádní, přes poledne na tričko a kraťasy, v neděli vytoužený déšť.

PS:  Vlastně jsme si všichni té oddělené samoty hezky užili, a příště zase společně... :-)

-máma-