Vzpomínáme jak jsme loni přesně o tomto čase byli na Jižní Moravě, naší oblíbené... Počasí nám tehdy nepřálo, ale stihli jsme přečíst Klapzubáky, naučili hrát kluky žolíka, ještě se zájmem sledovali udílení státních vyznamenání. Rezička byla takový ležící spící bobek. To dneska už si vyleze na stůl, v kočárku ani nákupním vozíku nebude sedět ani za mák, tužku drží v ruce líp jak kdejaký prvňák, čaruje, tváří se, maluje... (po zdi, po peřině:)
Kluci to s ní taky nemají úplně jednoduché. Ale svorně tvrdí, že život bez Terezky už si neumí představit. Byť Maty onehda pronesl vtipnou větu - že co kdyby odešel tady z toho domu a vrátil se, až bude Terezka větší :-))... Vojta vzácně souhlasil, že prý je to dobrý nápad, že by se přidal... :-)
Neodešli by, Terezko! Jsem si jistá! :-))))
PS: tak aspoň pár podzimních fotek -přesně rok nazpět-
Žádné komentáře:
Okomentovat