Bez hlavy a paty

Leden mám v lásce. Je ještě dlouho tma a nemusí se moc.
Psaní mě v poslední době nebaví, fotím málo.
Ale zase konečně po čase čtu, Rybí krev od Jiřího Hájíčka, moc a moc silná knížka, nádherná... Zase mám ten pocit, že už nikdy žádnou lepší knížku číst nemůžu.
Měla bych nalepit fotky do alba za rok 2017.
Pletení je jako droga.
Blíží se mi návrat do práce (bez měsíce po třech letech), vstupní prohlídku mám úspěšně za sebou.
Byli jsme se podívat ve školce. Vypadá to, že Terezka bude navštěvovat polské oddělení, a určitě to nebude ke škodě.
Vlnovka má profil na Fléru.
Absolvovali jsme naši zimní apalušku. Byla jiná, než ty předchozí... Nebyla tolik veselá, ale odpočinková jo, to jo! Tady kousek za rohem, v Bukovci. A Terezka tam ujela svých prvních šest metrů na lyžích, s nevolí a křikem.
Třídím věci ve skříních a skříňkách, uklízím po kouskách.
Těším se, že si jednou, snad brzy, koupíme ušák.
Víc než trošku mi začínají vadit všechny články, rozhovory, příspěvky na téma pozitivního vnímání světe, sebelásky, vesmíru a podobně! To si pak připadám jakoby jedinec neměl právo taky na trochu nostalgie, slz a nicnedělání. Jakože podvědomě či vědomě ovlivníme všechno a nic! Nějak mě to unavuje.
Máťa absolvuje soustředění ve Smilovicích.
Blíží se vysvědčení.

PS: Vůbec to nemá hlavu, patu... co tady píšu. Tak snad celý ten rok 2018 nebude bez hlavy a paty :-))